Po pár dnech domlouvání, byl dán pevný termín na první letošní celorepublikový longboardový sraz. Jen aby vyšlo počasí a nemuseli jsme víkend strávit v garážích, říkal jsem si. Od pondělí kdy jsem sledoval předpovědi počasí každý den, to nevypadalo moc nadějně.

Je 6.30 ráno, vstávám na bus Brno- Praha. Tady prší už od čtvrtka, Cesta z Brna do Prahy v klidu počasí se směrem k Praze stále zlepšovalo. 10.15 jsem v Praze, je tady sucho, mám radost. Na Florenci na mě čeká Martin a jedeme za Tornadem na Václavák, kde čeká spolu s druhým Martinem. Pohoda už jsme 4. Bohužel stále bez podpory místních, takže telefon Vincenzovi, kterýho jsme samozřejmě vzbudili, domluven sraz u Thomase před domem. Jsme u Thomase, doma není, takže opět telefon Thomasovi, něco mumlá, moc mu nerozumím, jen to když mi říká, že je neviditelný. Hmm co se dá dělat musíme počkat. 11.50 dorazil Vincenzo, dává dohromady svoji dh desku, ten jeho Alva 70’s je hustý, ale vypadá to, že se bude bombit. Oficiální sraz byl v 13.00 na Václaváku, takže opět přesun. Sjíždíme na hlavák, máme hodinu čas, tak lezem do metra. Ptám se Vincenza jestli si mám koupit lístek na metro, seru na to! Slezu po schodech do metra a za rohem dva pánové v povědomě stejných bundách, instinkt mi říká, že jsou to oni. Je to tak!! Vytahují ruce z kapes a v nich drží placky „Revizor“, já se otáčím a zdrhám po schodech nahoru koupit si lístek. Jedeme metrem nevím jistě, myslím že na I.P.Pavlova, potom sjíždíme na Václavák. Jsme zde. Tornado s Martinem jdou na jídlo do mekáče. My čekáme na ostatní. Thomas je tu, přichází Kožak a ještě jeden týpek. Pohoda, jsme kompletní. 13.30 opět přesun k Thomasovi, cestou hledáme Tornada v mekáči, nikde není. Po 3 telefonátech se ozívá „hmm 5 cheesburgerů, ale ještě mám hlad“. U Thomase jsem si vyhodil věci, a jde se na to! Je nás 8, opět na hlavák, do metra, pak přestup na bus, směr Bohnice. Vylezem z busu, pak ještě asi 2km pojezd po městě k Bohnické léčebně, kde začíná místní sjezd. 14.50 jedeme dolů, první jízda, zkušební. Ale není to nic velkého, začátek prudší a točivý v zastavěné části, poté lesem klikatý mírnější úsek. Jedu s Martinem. Dole brzda, první jízda za náma, postupně dojíždí ostatní. Kopec je super, žádné auto. Bus nahoru jede za 16 minut, takže s Martinem a Vincenzem šlapeme nahoru, cestou potkáváme Čutku, který jede dolů. Došli jsme tak do půlky, prkna na zem a zase dolů. Dojedem dolů, nastoupíme do busu který už na nás čekal a hurá nahoru. Bohužel nás opouští Martin, který přijel v 10, ve 3 si dal jízdu a pak musel domů. Následuje další jízda dokud je sucho, vypadá to, že bude pršet. 15.50 jsme podruhé dole, tentokrát šlapeme všichni nahoru, protože bus jezdí jednou za 2 hodiny. Příjeli další dva kluci, místní, oba Surf One jsou to slideři, jeden kupuje od Thomase luxusni Landyachtz Slide Gloves. Taky je mám a jsou opravdu vymazlený. Začíná lehce pršet. Padají první slidy, je to jasný, dolů to bude sranda. Kožak, Tornado a Martin to balí do blízké hospody na jídlo. Ostatní dáváme ještě jízdu, Thomas uklouzl a dává to na zem, v levé devadesátce. Nic se nestalo, jen protržená Landyachtz větrovka. Pokračujeme, pomalu získávám důvěru v kolečka, že dobře drží a nemají tendenci na vodě uklouznout. Jsme dole, týpek to dává těsně kolem svodidel na trávu a šipku skoro do potoka, deska narvala do sloupku svodidel. Deska i týpek v jsou v klidu. Přijíždí Zoltan, bere nás nahoru. 16.50 jde se do hospody na jídlo, pomalu nás opuští skoro všichni, zůstali jsme já, Vincenzo, Thomas a Zoltan. Dojedli jsme venku už neprší, Zoltan bere buttboard a dáváme zase jízdu. Pěšky nahoru, Zoltanovi do auta, ten nás bere někam do Kobylis. Dovídáme se o chystaném IGSA závodě v ČR. Sjíždíme do Tróje, pak na Holešovické nádraží. 18.40 lezeme do metra a jedem na garážovou spirálu do Chodova. Tam čekáme na Majkla, který se k nám na večer přidal, jdeme do obchoďáku, jsme na střeše. Helma, rukavice a hurá do tobogánu. Je to levotočivý, lehce mokrý, asi 5 pater, citím jak mi na každým metru ujíždí prdel, užíváme si to. Dole jsou všichni uplně nadšení. Do výtahu a zase nastřechu, bohužel nás zastavuje ukrajinský securiťák, ukazuje nám kamery, které nás zachytili. Hmm sranda skončila. Co se dá dělat. 19.50 dnešní ježdění je over.

Směr pub exit. 20.30 sedíme v hospodě na Žižkově. Pivka nosí příjemná a sympatická, mladá holka. „děkuji“ říkám, když mi donese pivo, „není zaco“ odvětí pokaždé.  Vincenzova žena začíná hlásit, hlavně historka o „červené karkulce“ na Vincenzovim longboardu je krutá. No jo, bude to buttboardistka. Dal jsem asi 10 piv, lítalo to do mě nějak hladce. Asi tak ve 2 doma jako na koni.

Neděle ráno. V 10 jsem vzhůru, naprosto v klidu, kocovina se nedostavila, v 11 jsme vylezli ven, jdu si koupit snídani. Pak směr Florenc, koupit jízdenku na bus zpět do Brna. Všechno plný, až posilový spoj v 7 večer volný, no neva, aspoň ještě pojezdíme celý den. Pojezd směr Strossmayerovo nám.s Thomasem se shodujeme, že jsme oba papíroví panáčci na deskách, kalba se začíná projevovat. Čekáme na tramvaj, dvě asi tak 14 leté kočičky se tu spolu mrouskají, ta jedna je nažhavená jako prase, je jí to vidět v očích. 2 zastávky na Letenské nám.pak do Stromovky. Je 12.15 bohužel cesta v parku plná štěrku. Sjíždíme pomalu k výstavišti, kde čekáme na Vincenza. 13.00 Vincenzo dorazil, místo MHD na LB. Projíždíme Stromovkou směr Trója. Na mostě, který se houpe, koukáme do Vltavy, jak moc je v ní vody. Jdeme skrz vinici v Tróji, mysleli jsme, že se to tam bude dát sjet. Bohužel jsou tam kostky. Nevadí, pokračujem kolem baráku pan ministra M.Kocába, který dává na střeše své vilky nějaký rozhovor do televize. 13.35 našli jsme luxusní levou 180ku, hned ji dáváme. První fotky z ježdění. Pak přesun, na místo s pěkným asfaltem, dáváme slidy, Vincenzo si to dává na všechny možný způsoby, pujčuju si jeho desku a taky jich pár zkouším, ale zvyklí na EVO je Vincezova deska pro mě moc vysoko nad zemí, takže bojuju. Thomas říkal, že sliduje poprvé, pak padá, udělal si něco s patou, ale je schopný chodit, jen trochu kulhá. Svačina, kus uzenýho od Vincenza, díky V. Thomas musí domů, tak sjiždíme k ZOO pak busem na Holešovické nádraží, do metra a na Hlavák. Jsme u Thomase, balím si věci a pak hodinu prohlížíme starý výtisky Concrete Wave a domlouváme se, že bychom mohli pořešit Saturday session v Brně. 16.00 odcházíme, Thomas nás opouští. Mám na zádech druhou desku, EVO pod nohama. Zbyl jsem já a Vincenzo, mám hlad. Jdem do čínské restaurace na jídlo, hned vedle Thomasovího baráku. Jídlo dobrý, zkoušíme nějakou červenou omačku na stole, která tam je jakoby místo soli a pepře. Máme spálenou držku. Je 17.00 dojedli jsme a projíždíme kolem stadionu Viktorky Žižkov, kde se hraje v 8 večer se Slávií, už tam stojí 6 policejních aut. Dáváme to na hlavák, cestou potkáváme dva zkurvený nácky s šálama na fotbal, hned bych je přetáhl 11 vrstvama kanadskýho javoru!! přes dutý palice, zkurvený boneheads!!! Metro směr Flora. Pak nějaký surfing po Žižkově, najednou vidím skateshop a na dveřích nálepka Landyachtz, tak to docela hledím, pak mi Vincenzo říká, že to je exDownhill shop, škoda, že to klukům nedopadlo a neshodli se. Dál kolem žižkovské věže. Kde ještě zkoušíme takový utažený esíčko, který končí ve zdi! Sjezd na václavák. Čas se mi krátí tak už to dávám na Florenc odkud mi jede bus. Loučím se s Vincenzem jdu k busu. Tam na mě týpek na mě začne žvatlat anglicky, když vidí moji „zlomeninu“ (EVO) a ptá se mě jak se na tom dá rychle jezdit, tak mu hned odpovídám, že rekord je 123 kph. Pak se ptal: „čechiš??“ tak mu říkam, že jo. On na mě že si myslel, že jsem angličan. No tak to je gól na zavěr co říkáte pánové??

Doufám, že vás to nenudilo. A taky doufám, že se brzy sejdeme v Brně na dalším Saturday and Sunday sessions. Zdraví rogul (Jeseník/Brno).